revitalizace náměstí Míru ve Zlíně

O projektu

Město pro lidi, nikoliv lidi pro město. Causa finalis urbanistického umění je vytvoření místa dobrého pro jeho obyvatele. Veškeré jednotlivosti (doprava, zeleň, funkční rozvržení, bezpečnost, společenskovědní, technické aspekty atd.) by měly být podřízeny tomuto účelu. Zakořeněné modernistické uvažování prosadilo postup poněkud zvrácený (při všem respektu k danostem té které doby, politické situaci, vývoji hygienických, dopravních standardů atd.) – svým velkolepým vizím formulovaným zdánlivě objektivně pomocí vědeckých parametrů podřídili jejich uživatele. V protikladu této v podstatě materialistické ideologii stojí postup opačný – urbanista se nedívá na město schematicky jako, zjednodušeně řečeno, na přehledný geometrický a barevný obrazec na situačním výkrese, ale z úrovně očí člověka, který ve městě žije, pracuje, baví se, vychovává děti. Obyvatel město nevnímá z nadlidského měřítka (fyzického i ideologického), ale zcela prostě fyzicky a duševně, skrze své smysly. V tu chvíli se urbanistické pojmy mění z vědeckých na umělecké – měřítko, proporce, střed / okraj, hranice, uzavřenost / otevřenost, vzdálenost, dominanta, průhled. Paradox je, že modernismus v urbanismu má ambici vystoupat na výsost abstraktních idejí a ve výsledku zůstává přízemní a materialistický, a koncepce vycházející z prostých potřeb člověka se stává téměř uměleckým dílem.

Prostor, densita, diverzita. Prostředek k dosažení tohoto cíle je tvorba kvalitního veřejného prostoru – kompoziční vztah mezi budovami, ulicemi a náměstími je zcela zásadní pro životní energii města. Správné řešení probouzí aktivity podnikatelské i uživatelské a automaticky nastavuje zdravé vztahy funkční, ekonomické, sociologické, demografické, bezpečnostní atd. bez nutnosti tyto oblasti výrazně definovat a regulovat. Výslednice fyzické kompozice prostoru a psychologie prostorů (týká se smyslových vjemů člověka – jak se cítí, kam vidí, zda se cítí bezpečně, je chráněn před povětrnostními vlivy, najde stín, má si kde sednou, potkávat se atd.) vytváří prostředí pro udržení a vznik různorodých aktivit.

Zlín je v současnosti dobrým příkladem utkání těchto tendencí – „velké“ plánování a funkční zónování odhaluje své limity a sílí tendence po „polidštění“ města. Zadání se týká centrální části města, kde je patrná historická urbánní struktura, která má díky své kompozici a hustotě zástavby městotvorný potenciál. Přestože je Zlín často chápán jako město rozdělené na několik center, vidíme náměstí Míru jak o centrum přirozené, které může svoji pozici uhájit a posílit.

V našem návrhu jsou veřejné prostory jasně definovány a vytváří „klasické“ městské úkazy – ulice, náměstí, piazzetta, loggia – s prvky drobné architektury a uměleckými objekty – pavilón, socha, kašna – a městským mobiliářem. Všechny jsou voleny tak, aby podporovaly aktivitu ve veřejném prostoru. Dimenze těchto prostorů jsou zvoleny adekvátně k jejich využití a umožňují vysokou míru a diverzitu využití. Významné objekty jsou začleněny do kompozičního plánu jako dominanty. Klademe důraz na vytvoření pěších vazeb v rámci lokality a mezi okolím a nalezení vyváženého vztahu mezi různými formami dopravy, které jsou schopny podpořit rozvoj místa.

CÍLE NÁVRHU

Vytvoření živého náměstí – prostorová (re)definice náměstí Míru novým městským blokem, podpoření a rozmnožení aktivit institucionálních i volitelných; z indiferentního prostoru před kostelem sv. Filipa a Jakuba vytvořit náměstí s odpovídající charakteristikou a využitím.

Vytvoření obchodní třídy – doplněním severní fronty tř. T. Bati městským blokem oživit její městkou funkci a potlačit dominantní dopravní funkci.

Vytvoření potenciálu pro budoucí rozvoj centra – návrhem podpořit možnost budoucí redukce dopravy v rozsahu od kostelního náměstí po ulici Gahurova (v návaznosti na celkovou koncepci dopravy města, dopravní generel), plnohodnotné začlenění ulice do struktury městského centra a pěší propojení jednotlivých městských prostor centra (ulice, náměstí, parky).