rodinný dům v Dobříši

O projektu

>> Vím, hoši, o jednom krásném zapomenutém kraji,“ začal zvolna a tajemně Rikitan. „Je daleko od našeho města. Železnice tam nevede, ba ani silnice a človíčka tam v okolí široko daleko není. Musili bychom tam jít několik dní. Je to kraj lesů, kopců a skal. Divoký, liduprázdný a zanedbaný, ale krásný!<<                       Jestřáb

Doma. Schován přede všemi. Ukryt v tajemné zahradě za oprýskaným vysokým plotem s rezavou brankou. V domě srostlém se zahradou. S vodou a stromy jeden celek tvořícím. Schoulen v dece u ohně. S dýmkou voním k poetickému večeru. S chutí a pomalu. Schovaný před světem v bezpečí svého pokoje. Ve dne jako stín prastarého kamenného domu zarůstajícího vínem. Jako by tam stál od pradávna. Ošlehaný, ohnutý větrem, zdrsnělý stoletými dešti. Nehybný, nořící se do tajemné hloubky bytí. A když budu chtít, tak se pohnu, kouzlem odemknu branku a vydám se do světa za zrcadlo. Do světa srovnaného, přesného, hranatého, lesklého, plochého. A po chvíli se mi bude stýskat.